Počátky knihoven lze vysledovat už ve starověku. Za první knihovny lze považovat archívy, úložiště tehdejších písemností. Nejstarší nálezy jsou z oblastí chrámů ve starém Sumeru, kde byly uloženy hliněné destičky s klínovým písmem. Mezi nejznámější starověké knihovny patří knihovna v Alexandrii, založená na sklonku antiky ve 4. století. Ve středověku knihovnickou funkci nejdříve převzaly křesťanské kláštery.
České země
První klášterní knihovna na území českých zemí vznikla v břevnovském klášteře na konci 10. století, od 12. století existovala proslulá Knihovna Metropolitní kapituly pražské. V období vrcholného středověku vznikala v klášterech skriptoria, písařské dílny sloužící k rozmnožování literárních děl.
V roce 1348 v souvislosti se vznikem Univerzity Karlovy byla založena též první světská knihovna v českých zemích. Je pravděpodobné, že svou knihovnu měly různé univerzitní koleje. Brzy je následovaly knihovny městském a farní, jako první je doložen Librář obecní, městská knihovna se sídlem na Staroměstské radnici v Praze. Knihy byly, zejména ve středověku, v knihovnách řazeny pomocí pultovního systému, drahocenné knihy ve zvláštním regálu či výklenku přivázané řetězem za dřevěnou knižní desku k polici.
Po vynálezu knihtisku došlo na přelomu 15. a 16. století k rozšíření privátních světských knihoven, patřících panovníkovi, šlechtickým či měšťanským rodinám nebo jednotlivcům z řad humanistů (např. Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a další).
V době církevních reforem císaře Josefa II. na konci 18. století nastává období rušení významného množství klášterů včetně jejich knihoven, místo toho vznikají knihovny veřejné, v období národního obrození také knihovny muzejní (Knihovna Národního muzea v Praze brzy po roce 1818) a čtenářské spolky (např. Čtenářsko-pěvecký spolek Rastislav v Blansku).
Kbelská knihovna
1919
Po vyjití Zákona č. 430 Sb. o veřejných knihovnách a nařízení zákona z 5. 11. 1919 ustavila obec Kbely Knihovní radu, která uspořádala v rámci obce sbírku knih a následně i zafinancovala nákup knih pro potřeby obecní knihovny. (Do této doby byla v obci pouze knihovna Tělocvičné jednoty Sokol).
1920
Knihovní rada iniciovala finanční sbírku, na jejímž základě obecní zastupitelstvo darovalo částku 1.700,-Kč a finančně přispěly i další obecní spolky. Pro potřeby knihovny byla vyčleněna sborovna ve škole a následnou slavností, v budově tehdejší obecní školy (dnešní budova Domova seniorů na Mladoboleslavské ul.), byla dne 26. 10. 1920 obecní knihovna slavnostně otevřena. Knihovna měla tehdy k půjčování celkem 204 knih.
1932
V tomto roce má knihovna díky finančním darům již 1 318 knih.
1938
Knihovna se přestěhovala ze staré obecní školy do obecního domku čp. 43, na jehož místě dnes stojí budova radnice MČ Praha 19 v Semilské ul.
1939
Byla rozpuštěna Československá armáda a knihovna z vojenského letiště byla dána do úschovy obce.
1946-1948
V těchto letech byla obecní knihovna, z důvodu přestavby obecní úřadovny, přesídlena do značně nevyhovujících prostor – sálu hostince U Trantů v ul. Svijanské (původní objekt byl zbořen, dnes je tam nový obytný dům), knihovna disponuje 4 652 svazky.
1948
Od září 1948, opět přestěhována, sídlí v prostorách staré obecní úřadovny ve dvoře č .p. 5 (nyní na tomto místě nad rybníkem stojí nové bytové domy a supermarket Billa).
1949
V tomto roce měla knihovna 5 438 svazků a zapsáno bylo 380 čtenářů.
V následujících letech došlo ještě několikrát k dalšímu stěhování, delší čas, zhruba od 60 let až do roku 1990, byla knihovna umístěna v domě u Sládků na Mladoboleslavské ulici čp.223.
Od roku 1990 do počátku roku 2005 byla místní knihovna v ul. Bakovská, v budově vedle zdravotního střediska.
(V průběhu většiny výše zmiňovaných let se knihovna se nacházela dost často v nevyhovujících, a i chátrajících objektech).
Od 2. 2. 2005, díky finančním prostředkům z fondu EU a za přispění MČ P-19, byla knihovna slavnostně otevřena v nových důstojných prostorách – v budově současné kbelské radnice na Semilské ulici, kde sídlí dodnes.
2008
Proběhla kompletní revize knihovního fondu, všechny knihy v Místní knihovně jsou označeny čárovým kódem a byla provedena evidence čtenářů i vypůjčených knih. Knihovna se stala plně automatizovanou. Knihovna následně prochází pravidelnou technologickou a knihovnickou modernizací, v současnosti pracuje s knihovnickým systémem Tritius.
Místní knihovna Kbely plní nejenom klasickou výpůjční funkci, ale stala se i významným kulturním stánkem celé obce. Pořádají se zde pravidelné literární pořady pro děti z MŠ i ZŠ, výstavy, vernisáže, besedy s autory, tvořivé dílny aj. Knihovna se aktivně zapojuje do celostátně pořádaných akcí, jako jsou např. Noc s Andersenem a Pasování prvňáčků na čtenáře aj.
Aktuálně (ke konci roku 2022) knihovna disponuje cca 11 tis. svazky a má 472 registrovaných čtenářů.
HISTORIE A SOUČASNOST
Počátky Obecní knihovny ve Kbelích nebyly vůbec jednoduché, jak popisují v Pamětní knize Kbel kronikáři Karel Kupka a Josef Zvánovec.
V obci byla knihovna Tělocvičné jednoty Sokol (měla asi 40 svazků) používaná jen členy a knihovna Odborové organizace tesařů u pana Janouška ve vile ,též jen pro členy. Ostatně však každý spolek měl knihovničku, když ne ve skutečnosti, tedy aspoň na papíře.
Po vyjití zákona z 22.7.1919 č. 430 Sb. a nařízení zákona z 5.11.1919 ustavila obec Knihovní radu takto: předseda Karel Kaše- řídící učitel, knihovník Augustin Korejs-učitel, členové K. Málek a Ant. Macháček. Tato knihovní rada uspořádala sbírku knih po obci. Sebralo se asi 10 knih, z nichž později zařazeno 5 knih. Asi v únoru jsem zaslechl, že kolega Korejs t.č. knihovník ptá se řídícího Kašeho, jak má odpovědět na dotaz Okresního osvětového sboru, je-li a jak zřízena Obecní knihovna a zaslechl jsem jeho odpověď: „Odpovězte, že knihovna spí spánkem spravedlivých!“ – Upozornil jsem kolegu Kupku, že my ač nečlenové Knihovní rady knihovnu spáti nenecháme. První příležitost naskytla se v dubnu, kdy sbor učitelský pořádal koncert i kabaretní večer Pěveckého sboru „Typografia“ z Prahy, jejímž členem byl kolega Kupka. Výnos byl asi 1.500 Kč a na můj návrh určeno bylo 500 Kč zakoupiti knih pro Obecní knihovnu. Obecní radě oznámeno, že knihy jsou k disposici u mne a že budou odevzdány svému účelu jakmile Obecní knihovna zahájí činnost. Ani potom nevyvinula Knihovní rada žádné činnosti. Dále se píše, že novým předsedou Knihovní rady byl zvolen K. Málek, K. Kaše zůstal členem, Ant. Macháček pokladníkem a já knihovníkem. Současně usneseno, že Pěvecký kroužek bude mít v Knihovní radě člena s hlasem poradním. Ujav se činnosti zakoupil jsem knih za obnos výše uvedený. Aby knihovna mohla rychleji vzrůstat, knihy jsem sám o prázdninách svázal. Plátno ochotně opatřil rotmistr R. Černín, tehdy v Hlavních leteckých dílnách zaměstnaný (snad první užití z letadel k tomuto účelu). Knihovní rada obrátila se na obecní zastupitelstvo a předložila rozpočet vyžadující dvojnásobného obnosu, k čemuž byla obec dle zákona povinna tj. 1.500 Kč. Současné požádány všechny korporace o peněžní dary. Darovali:
| Střelecká jednota „Sup“ | 100 Kč |
| Dělnická tělovýchovná jednota | 100 Kč |
| Kovopracovníci | 50 Kč |
| Sbor dobrovolných hasičů | 50 Kč |
| Zemědělci soc. dem. | 50 Kč |
| Sokol svojí knihovnu a | 50 Kč |
| Havlíček | 50 Kč |
| Pol. org. čsl. Socialistů | 50 Kč |
| Okres. správní komise | 400 Kč |
| konečně v prosinci vyplacena obecní dotace | 1.500 Kč |
Honorář knihovníkův určen obecním zastupitelstvem 200 Kč neboť se knihovník zavázal, že obnos ten, pokud bude knihovníkem, bude vždy věnovati darem knihovně, byl tudíž vyplacen mimo dotaci. Věnovala tedy obec v r. 1920 1.700 Kč na knihovnu.
Místní školní rada propůjčila sborovnu ve škole pro knihovnu a Havlíček zapůjčil skříň. Když ta již nestačila, zapůjčila skříň pol. organizace čsl. socialistů. Tak bylo umožněno, že 26. října 1920 byla otevřena knihovna slavností ve škole, kde promluvil kolega Kupka, Pěvecký kroužek zapěl „Věno“ a Hymny. Otevření jsem nebyl přítomen, neboť v mé rodině byla spála, nesměl jsem se tudíž s nikým stýkati.
Při prvním půjčování bylo z 68 knih vypůjčeno 55 a na darech vybráno 80 Kč do konce roku díky darům výše zmíněným, měla knihovna již 204 knih. Nově zakoupené knihy byly opět bezplatně svázány mnou za pomoci pana K. Málka, Fr. Levého a R. Černína po večerech. Půjčovalo se vždy v pátek. Půjčoval knihovník, výpůjčky zapisoval předs. Málek, odevzdané knihy ihned zařazoval Levý. V roce 1921 nezměnila se Knihovní rada, ani jiné změny nebylo. Obecní dotace činila 750 Kč a odměna knihovníkovi 200 Kč, dostala tudíž knihovna 950 Kč. Stalo se chvályhodným zvykem v obci, že korporace místo věnců zemřelým členům darovaly jistý obnos knihovně na zakoupení knihy, v níž bylo zapsáno na čí paměť byla zakoupena. Tak darovala obec 80 Kč k uctění památky čl. Obecní rady Mar. Gajdůškové, Sokol, Reifeisenka, Hasiči k uctění památky Ant. Svobody, sládka, příbuzní zase k uctění památky Ant. Štěpánka. Rok 1922 přinesl knihovně opět mimořádné dary. Obec darovala mimořádný příspěvek 500 Kč ze jmění Hospodářské rady, Pěvecký kroužek 1.000 Kč, Hudební kroužek 50 Kč. Pěvecký kroužek sehrál fotbalový zápas se „Starými pány“ s „S. K. Kbely“, který vynesl 150 Kč. Hospodářská rada při likvidaci věnovala celý zbytek jmění 606 Kč 70 h. Dotace obce dle výsledku nového sčítání lidu činila 850 Kč a 200 Kč honorář knihovníkovi, který opět připadl knihovně.
Poněvadž obě dosavadní skříně nestačily pojmout všechny knihy, přičinil se předseda Málek, že obec pořídila svým nákladem dle návrhu knihovníka regál na knihy. Zhotovil jej Fr. Liška, mistr kolářský, jen za úhradu materiálu za 391 Kč.
V knihovní radě nastala změna odchodem řídícího učitele K. Kašeho z obce. Na jeho místě stal se členem K. Kupka, Pěvecký kroužek zastoupen byl Fr. Levým, jinak ve vedení knihovny změny nenastalo. Ty nastaly v dubnu roku 1923. Obecní zastupitelstvo vyslalo do knihovní rady místo resignovavšiho K. Málka jakož i Ant. Macháčka: Jindřicha Kučeru a Emila Těšínského. Předsedou zvolen dosavadní knihovník J. Kunstovný, knihovníkem se stal K. Kupka. Byla tedy knihovní rada takto ustavena: J. Kunstovný, Karel Kupka, Fr. Levý, Emil Těšínský a Jindř. Kučera. Při půjčování fungoval opět Kunstovný, Kupka, Levý a Kučer. Darů tento rok bylo méně. Za to však vydatně přispěla Okresní správní komise okresu karlínského, poukazivši i za roky minulé dotaci 600 Kč a za rok rovněž 600 Kč. V roce 1932 má knihovna 1 318 knih.
Další kronikář pan Josef Zvánovec zapsal, že v roce 1937 byla obecní knihovna oceněna na
60 000 Kč. V roce 1938 přestěhovala se obecní knihovna ze staré obecné školy do obecního domku čp. 43, na jehož místě stojí dnes nová budova úřadoven místního národního výboru.
Od 1. ledna 1945 byla upravena odměna obecnímu knihovníku J. Mullerovi na 900 K měsíčně. V roce 1947 bylo do obecní knihovny koupeno 120 knih, darováno bylo 23 knih, ztraceno 6, vyřaděno 6, vyměněno za vyřazené 7. Koncem tohoto roku má knihovna 4.652 knih, návštěvníků knihovny bylo 5.922. Od roku 1946 do roku 1948 tj. v době přestavby úřadoven MNV byla obecní knihovna přestěhována do sálu hostince u Trantů, kde knihy trpěly vlhkem. Když v září 1948 byly uvolněny staré prostory obecní úřadovny ve dvoře č. 5, dostalo se knihovně důstojnějšího místa v těchto místnostech. Nejvíce čtenářů je z řad dělnictva. Knihovna je vydržována obecní dotací, jež činí asi 10 000 Kčs ročně a dary. Jednota K. H. Borovský, se sídlem v hostinci u Suldovských, zrušila v roce 1948 svou spolkovou knihovnu a knihy v počtu 180 darovala obecní knihovně. V roce 1949 měla knihovna 5.438 svazků, zapsáno bylo 380 čtenářů. Knihovníkem byl pan Borovička.
Dalším místem, kam byla knihovna přestěhována, byly prostory v domě U Sládků (dnes je tam prodej sedaček) na Mladoboleslavské ulici. Dlouholetou knihovnicí v 60. a 70. letech byla paní Marie Krejčíková, která v knihovně pořádala pro děti zajímavé besedy se spisovateli a estrády. Několik let byl knihovníkem také pan Votava, který byl i kronikářem Kbel a Milada Váchová. Od 2. února 2005 je knihovna umístěna v budově Radnice MČ Praha 19 a současnou knihovnicí je paní Iveta Novotná. Knihovna plní nejenom klasickou výpůjční funkci, ale stala se i významným kulturním stánkem celé obce.
(Upravila a zpracovala kronikářka Kbel paní Ivana Engelová)